|
|
|
domnievati sě, -aju, -á ipf. arch. domňávati sě, -aju, -á ipf. k domnieti sě 1. čeho, co ap. z čeho domýšlet se něčeho, předpokládat něco 2. čeho, co do koho, na koho, o kom, o čem ap. domýšlet se, dohadovat se čeho, myslet si něco o někom, o něčem, (z něčeho špatného) podezírat někoho z něčeho; „toho“ ap. domnívat se 3. jak s větou obsah., s part. n. s inf. vazbou domnívat se, mínit, usuzovat, myslit 4. o kom jako o kom, co za co pokládat, považovat někoho n. něco za někoho n. něco Sr. mieniti, domýšleti sě, StčS nadieti sě 4 Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024). 
domňávati, domnievati sě čeho, -aju sě, -áš sě, impftiv., domnívati se, meinen, vermuthen. — (Alexander) hna toho dne mil třidcěti, k nepřátelóm pospiechajě, toho zie vždy domnawagye, zda by to Darius vzvěda potkal j’ho v horách přijěda AlxH. 1, 16, vždy ſye toho domnyewagye AlxV. 1185 (místa stejná). ( Sv. Kliment) na ň (na starce neznámého, svého otce) vezřěv počě ſie domnyewaty, jakž by toho člověka někda widal Pass. 291. V co domnyewate ſie atquid suspicamini ŽTom. 67, 17, co ſye domnyewate ŽPod. tamt; (Josef a Maria) domnyewagice ſye, by (Ježíš) byl v hluku existimantes Koř. Luk. 2, 44; neb ſe každý domnieewal KřižB. 90b; aby ſie nebylo domniewano, že atd. Kruml. 14a; nedomnyewai ſie MamA. 30a. — Srov. domnieti sě. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
domňávati sě, domnievati sě, -aju, -áš sě ned. domnívat se, myslet si Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|